Ta fotka vedle?
Před pár lety bys mě nepoznal.
Jiná postava, jiný výraz ve tváři, ale hlavně úplně jiný postoj k sobě samému.
Dlouho jsem žil v přesvědčení, že svět je nefér. Pro všechny jsem dělal první poslední, skákal na povel a divil se, proč se mi nic nevrací.
Nalhával jsem si, že jsem prostě „ten hodný“ a lidi jsou nevděční. Vinu jsem házel na všechny kolem:
„Holky dneska neví, co chtějí.“
„Šéf neocení mou snahu.“
„Kámoši se ozvou, jen když něco potřebují.“
„Rodina mě vůbec nepodporuje.“
Houby.
Žádný osud.
Byla to čistě moje zbabělost říct narovinu, co chci, nastavit si hranice a nést následky. Dělal jsem HODNÉHO KLUKA, abych se všem líbil, ale ničeho nedosáhl - jen ztratil sám sebe.
Tvoje problémy jsou reálné, ne že ne.
Sám je ale nevyřešíš stejnou hlavou, kterou sis je způsobil.
Pomůžu ti sundat tyhle růžový brýle, najít příčinu a přestat ze sebe dělat fackovacího panáka.